V pondělí 17. října bylo tak akorát. Tak akorát na pouštění draků. Sluníčko hřálo, vítr nefoukal ani málo ani moc. A tak jsme šli. Draci se vznášeli a děti se radovaly. Jeden z draků se dokonce vznesl tak vysoko a daleko, že už jsme ho neměli ve své moci. Ale zas to byla legrace. Chvíli jsme ho honili, chvíli ho litovali a pak jsme ho pozorovali, jak si plápolá nad nedalekým stromem, kde dělá radost ostatním ještě dnes.