Hodnocení žáků
Základní východiska pro hodnocení a klasifikaci :
- Způsob a metody posuzování výsledků práce žáků musí být v souladu se základní filosofií školního vzdělávacího programu, která je založena na partnerském vztahu k žákovi a vytvoření bezpečného prostředí. Právě oblast hodnocení je ukázkou toho, jak se tento partnerský vztah a bezpečné prostředí ve škole skutečně myslí, vnímá a především realizuje.
- Každému hodnocení musí závazně předcházet jasné a srozumitelné seznámení žáka s cíli vzdělávání a kriterií hodnocení.
- Žák musí vědět, v čem a proč bude vzděláván, kdy, jakým způsobem a podle jakých pravidel bude hodnocen.
- Důležitým prvkem procesu učení je práce s chybou. Žák má právo udělat chybu s vědomím toho, že chybovat je normální, neboť ,,chybami se učí”. Chyba a následná práce s ní je příležitostí ke zlepšení.
- Součástí hodnocení musí být i sebehodnocení žáka, jeho schopnost posoudit výsledek své práce, vynaloženého úsilí a své další možnosti a rezervy. Sebehodnocení žáka je nejen nedílnou součástí procesu hodnocení, ale je současně považováno za jednu z významných kompetencí, kterou chceme žáky naučit.
- Při hodnocení se vždy posuzuje individuální pokrok žáka, při respektování jeho individuálních předpokladů bez srovnávání s ostatními spolužáky.
- Nedílnou součástí hodnocení je vzájemné hodnocení mezi žáky.
- Při rozhodování o známce hodnotí výkon žáka učitel, hodnotí ho samotný žák, k výkonu se vyjadřují i ostatní žáci . Je proto velmi důležité učit žáky objektivně hodnotit jednak svůj výkon, ale i výkon druhých (nejen žáků, ale i vyučujících). K tomu je nezbytné mít předem dána kriteria pro hodnocení – nejlépe předem společně vytvořená žáky a vyučujícím. Při tvorbě kriterií si žáci mohou lépe uvědomit, co je pro danou oblast nejdůležitější.
- Tradiční zkoušení žáků před tabulí je nahrazeno jinými způsoby, neboť má stresový dopad na žáka.
- Žáci si mohou s učitelem domluvit termín svého přezkoušení.
- Známku získává žák od vyučujícího pouze za individuální výkon.
- Při přípravě na písemnou práci je vhodné používat kooperativní vyučování, kde skupina pomáhá zvládnout látku všemi členy skupiny.
- Skupinová práce se zásadně nehodnotí známkou, ale jednotliví členové skupiny hodnotí sami sebe, svůj přínos pro skupinu a své zapojení do práce skupiny. Současně by mělo probíhat vzájemné hodnocení jednotlivých členů skupiny.
- Stanovená základní východiska pro hodnocení a klasifikaci žáků jsou zcela závazná pro všechny vyučující a musí být všemi vyučujícími dodržována.
Hodnocení a klasifikace na prvním stupni základní školy
- Pro hodnocení žáků prvního stupně se užívá známka, ale může se používat i slovní hodnocení. Toto slovní hodnocení vyjadřuje, co a jak žák zvládl. Poskytuje také informaci o cílech vzdělávání pro další období.
- Pro sebehodnocení žáků a poskytování písemné zpětné vazby třídní učitelkou nebo dalšími vyučujícími se používají některé práce žáků. Ty obsahují probírající učivo a úkoly, místo pro vyjádření žáka, jak si myslí, že si učivo osvojil,jak práci zvládl a komentář učitele k témuž. Tyto práce se ukládají do portfolia.
- Používá se metoda portfolia, tj. průběžné shromažďování ukázek toho, co žák zvládl, resp. doklady o rozdílu na začátku a po dokončení učení většího celku. Kromě prací se do portfolia ukládají také krátké popisy (nikoliv hodnocení a interpretace) zajímavých příhod, které dokumentují úroveň sociálních dovedností dítěte. Žáci jsou bráni jako spolutvůrci svého portfolia, tj. spolurozhodují, které ukázky budou do něj zařazeny.
- Portfolia jsou součástí rozhovorů s rodiči o vzdělávání jejich dětí.
- Součástí kooperativního vyučování je tzv. reflexe procesu, tj. žáci hovoří o tom, jaké dovednosti (kompetence) potřebovali ke zvládnutí úkolu, co příště musí udělat jinak, jak a proč.
- Také se učí skupinové shodě v názoru na kvalitu výsledku či dobrém postupu.
Hodnocení a klasifikace na druhém stupni základní školy
- Na druhém stupni se pro hodnocení žáků především na konci pololetí používají známky. V průběhu vyučovacího procesu se využívá slovní hodnocení (převážně ústní formou). Žáci provádějí sebehodnocení a vzájemné hodnocení.
- Pro sebehodnocení žáků je doporučeno používat především v 6. – 9. ročníku portfolia .
- Žáci se při kooperativním způsobu výuky učí hodnotit jednak individuální výsledek práce a také jeho přínos pro druhé.
- Žáci mají možnost navrhnout učiteli způsob, jakým prokáží zvládnutí dané látky.
- Písemné práce musí být rovnoměrně rozloženy v jednotlivých klasifikačních obdobích.
- Souhrnné písemné práce v rozsahu dvaceti minut a delší zapisují vyučující s patřičným předstihem do třídní knihy. Na jeden den je možno naplánovat jen jednu souhrnnou práci. Kontrolní práce v rozsahu 5 – 10 minut se do přehledu písemných prací nezaznamenávají.
- Za koordinaci písemných prací jsou ve svých třídách zodpovědní třídní učitelé.
-
Celkové hodnocení žáka na vysvědčení se vyjadřuje stupni:
- prospěl(a) s vyznamenáním – do průměru 1,5 - bez dostatečných
- prospěl(a) - není-li v žádném z povinných předmětů hodnoceno jeho celkové osvojování konkrétních dovedností, vědomostí a návyků jako nedostatečné
- neprospěl(a) – je-li v některém z povinných předmětů hodnoceno jeho celkové osvojování konkrétních dovedností, vědomostí a návyků jako nedostatečné
Podrobnější rozpracování způsobů hodnocení a klasifikace žáků je součástí Školního řádu.
Hodnocení v základní škole speciální
Ve všech třídách je využíváno slovní hodnocení, které vyzdvihuje, co se žáci naučili, co umí. Má hlavně motivační charakter.